Bez kávy je mi mnohem líp!

Bez kávy je mi mnohem líp!

Jsou 4 hodiny ráno a já se pomalu soukám z postele. První, na co myslím, je ranní káva. V rychlosti ji vypiju a těším se, až začne působit, aby můj začátek dne začal být trošku svižnější. Po chvíli mi přeci jenom začíná fungovat rychleji nejen mozek, ale i tělo. V duchu poděkuji za existenci kávy a peláším do práce.

Při mém sedavém zaměstnání, kdy potřebuji být neustále ve střehu, je těžké udržovat neustálou pozornost, bez známek únavy. Pracuji jako řidička z povolání. Za celou mou pracovní dobu na mě působí mnoho vlivů. Ať už je to teplo z topení, v létě ze Slunce, neustálá stereotypní jízda po stejné trase, nebo prostě jen únava z brzkého vstávání, či špatného spaní.

Proto, jsem si nedokázala představit, den bez pravidelných dávek kávy.  Postupem času mě ale začínal štvát vzrůstající počet káv. Energie z kávy mi totiž moc dlouho nevydržela. Asi tři hodiny po první raním šálku, už jsem stála s kolegy zase u automatu na kávu. O pauze za další tři hodiny znovu. Po příjezdu domů, jsem synkovi vždy odpovídala téměř stejnou větou: „Víš přeci, že si chci dát po práci prvně kávičku a pak si budeme hrát.“

Bylo mi čím dál hůř. Energie klesala stále víc a víc. Měla jsem velké výkyvy výkonnosti. Snažila jsem se to zahnat další a další kávou. A to už mi začínalo být jasné, že to takhle dál nejde. Dost jsem nad tím přemýšlela. Prvně jsem se snažila snížit jen množství cukru. Což mělo za následek, že mi káva přestávala chutnat, ale moje potřeba dalšího šálku kávy nijak neustupovala.

Že je káva močopudná a tím tedy naše tělo odvodňuje, ví asi každý. A tak jsem jako takovou malou omluvu tělu, neustále doplňovala tekutiny čistou vodou. Což mělo za následek např. neustálou potřebu na toaletu. Moje tělo asi ani nevědělo, jak se chovat a asi proto jsem se cítila neustále dehydratovaná. A s tím taky určitě souvisela neustálá únava.

To vše mě začalo dost rozčilovat. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že kávu omezím, nebo ji přestanu pít úplně. Ale nedokázala jsem si to ani představit. Zvyk, chuť a potřeba. Vše bylo pořád silnější.

Jednoho odpoledne jsem se stavila za sousedkou si povykládat. Návštěvu jsme strávily u ní na zahradě, kde nemá ani vodu, ale ani varnou konvici a proto jsem mohla na kávu zapomenout. Když na to přišla řeč, vylítlo ze mě skoro zoufale, že bych bez kafe asi nepřežila. Popisovala jsem jí, jak úmorné je vstávat každý den ve 4 hodiny a že kdybych nezačala den kávou, tak abych asi nebyla schopná fungovat.

Jenže ona na mě pohlédla s úsměvem a prohlásila, že je to pouze placebo a že bych to určitě zvládla. V první chvíli jsem si říkala, že neví, co mluví, ale ta myšlenka mi natolik uvázla v hlavě, že jsem se jí nemohla zbavit. Přemýšlela jsem nad tím dva dny.

Rozhodla jsem se to aspoň vyzkoušet.

Ráno jsem vstala a místo kávy jsem si udělala čaj a pořádnou snídani. Přemýšlela jsem, nad tím, jakou snídani si připravím, abych z ní měla dostatek energie. Na kávu jsem si téměř ani nevzpomněla. První nový zvyk byl na světě. Snídaně mi dělají tak dobře, že už si ani neumím představit, že bych je zase nahradila kávou.

Kávičky z automatu jsem si nahradila čajem. Překvapilo mě, jak bylo vše přirozené a vůbec mi to nevadilo. Přičítám to tomu, že jsem si v hlavě jednoduše nastavila, že vydržím kávu nepít celý měsíc.  Přesvědčila jsem svůj mozek, že to není ani málo, ale ani moc. Každou tu kávu jsem nahradila čajem, nebo jiným nápojem. To mě pomáhalo se s tímto zlozvykem vyrovnat. Teď už to nahrazovat nepotřebuji. Čaje piji úplně bez cukru, což je velké plus.

První tři dny byly vyčerpávající. Společně s únavou se dostavila úporná bolest hlavy. Když to šlo, dovolila jsem si odpočívat. Pokud jsem však potřebovala fungovat, pomáhala jsem si pohybem na čerstvém vzduchu. Je pravda, že tyto tři dny jsem hodně přemýšlela, že si vše dělám ještě horší a že bude lepší, když se na to vykašlu. Tentokrát ale moje vůle byla silnější. Tyto nesnesitelné dny jsem překonala a postupně přicházela úleva.

Bolest hlavy ustoupila a s ní společně i prvotní únava. Pořád mi sice chybělo tzv. nakopnutí kávičkou, ale zvládala jsem to překonat. Dny se rychle sčítaly. Jednoho dne jsem jela z práce a potřebovala jsem si něco vyzvednout ve zdravé výživě. Nechtělo se mi. Noc před tím jsem špatně spala a byla jsem unavená. Krom toho mě ten den čekalo dost povinností. Napadlo mě, že s kávou by to bylo jednodušší.

V tom ke mně přišla skvělá myšlenka. Určitě by mi poradila paní ve zdravé výživě. S nadšením jsem se tedy rozjela tam. Zdravou výživu u nás vlastní ochotná a milá paní, která myslím dokáže poradit úplně všem. Skoro mezi dveřmi jsem na ni vyhrkla, že jsem přestala pít kávu a dnes bych potřebovala nutně něčím nakopnout.

Hned všechno nechala a už mi podávala bylinný čaj. Čekala jsem trošku něco jiného, ale když jsem viděla, s jakou jistotou sáhla hned po tomhle čaji, rozhodla jsem se jí věřit. A stálo to opravdu za to. Hned jak jsem přijela domů, čaj jsem si připravila a vypila. Úleva se dostavila okamžitě. Čaj mě přirozeně povzbudil a já jsem stihla vše, co jsem potřebovala a ještě jsem si stihla večer pořádně zadovádět se synem.

Tento bylinný čaj se jmenuje Yerba Maté, a je z lístků a stonků cesmíny paraquajské. Je to stálezelený strom z Jižní Ameriky. Tento čaj je národní nápoj Argentinců, kteří oceňují právě jeho povzbuzující účinky. Je mi velkou oporou, když mi dochází síly a potřebuji takzvaně nakopnout. Jeho chuť je příjemná a dá se tedy pít i bez jakýchkoliv dochucovadel.

Já jsem vděčná, že mi paní doporučila právě tento čaj. Určitě lze ale kávu nahradit i jinými bylinkami. Abych řekla pravdu, zatím jsem se tím moc nezabývala. A každý by si měl sám najít, co mu vyhovuje. Snažila jsem se hlavně dosáhnout svého měsíčního cíle. To se mi už podařilo. A nejlepší na tom je, že je mi mnohem líp, jak před měsícem.

Brzy po tom, co jsem přestala pít kávu, se moje energie během dne hodně vyrovnala. Nemám už tedy silné výkyvy energie a to i nálad. Nepiji hektolitry vody a přesto, se konečně necítím jako vyschlá studna. Moje pleť v obličeji je jasnější, pružnější a jemnější. A toho si nevšímám jen já.

Společně s úbytkem kávy, mě začalo miznout i zažloutnutí zubů. A to je taky velice příjemné ne?

V tomto článku jste si mohli přečíst o mém pokusu zbavení se závislosti na kávě. Záleží jen na vás, zda budete chtít vyzkoušet, jaké to je. Já rozhodně zatím návrat k pití kávy opravdu neplánuji.

Moje dlouholetá praxe s péčí o moji rodinu a zároveň blízký vztah k přírodě, ze mě udělal nadšence, který se snaží držet chod celé domácnosti v souladu s přírodou. Poskytuji informace a jednoduché návody, jak ulehčit rodině i přírodě zároveň. Můj příběh si přečtete zde >>
  • Získejte 6 krátkých ukázek propojení přírody s lidmi

    Někdy stačí si pouze připomenout, jaké dokonalé dary nám příroda dává. Když víme jak nám jsou různé potraviny prospěšné, můžeme si hrát s kombinacemi nápadů a chutí. Zadejte svůj email a získejte výstižnou ukázku zdarma.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Vstup na facebook